2 Letopisů 13 - Ceský studijní preklad

V osmnáctém roce vlády krále Jarobeáma se stal králem nad Judou Abijáš.
Kraloval v Jeruzalémě tři roky. Jeho matka se jmenovala Míkaja,[87] dcera Uríelova z Gibeje. Mezi Abijášem a Jarobeámem trval boj.
Abijáš rozpoutal boj s vojskem bojovníků, se čtyřmi sty tisíci vybranými muži. Jarobeám se proti němu sešikoval do boje s osmi sty tisíci vybranými muži, udatnými hrdiny.
Abijáš se postavil na hoře Semárajimu,[88] která je v Efrajimském pohoří, a řekl: Slyšte mě, Jarobeáme a celý Izraeli![89]
Což vám není známo, že Hospodin, Bůh Izraele, dal království nad Izraelem navěky Davidovi, jemu a jeho synům, skrze smlouvu soli?
Povstal však Jarobeám, syn Nebatův, otrok Šalomouna, syna Davidova, aby se vzbouřil proti svému pánu.
Shromáždili se k němu ničemní[90] muži, ničemníci a byli silnější než Rechabeám, syn Šalomounův. Rechabeám byl mladý[91] a nerozhodný[92] a nepočínal si proti nim zmužile.
A teď si říkáte, že odoláte Hospodinovu království v ruce synů Davidových. Je vás velké množství a máte u sebe zlatá telata, která vám udělal Jarobeám jako bohy.
Což jste ale nezahnali Hospodinovy kněze, syny Áronovy, a lévity a neudělali si kněze, jako mají národy zemí? Každý, kdo přišel s býčkem, mládětem býka, a sedmi berany, aby se zasvětil,[93] stal se knězem nebohů.
Co se nás týče, Hospodin je náš Bůh a neopustili jsme ho. Kněží, kteří slouží Hospodinu, jsou syny Áronovými a lévité jsou při práci.
Pálí Hospodinu zápalné oběti ráno co ráno, večer co večer a vonné kadidlo a předkladné chleby dávají na čistý[94] stůl; zlatý svícen a jeho lampy zapalují večer co večer, neboť my zachováváme službu[95] Hospodina, našeho Boha, ale vy jste ho opustili.
Hle, s námi v čele je Bůh a jeho kněží s poplašnými trubkami, aby proti vám spustili křik. Nebojujte s Hospodinem, Bohem svých otců, protože neuspějete.
Jarobeám nechal zálohu obejít, aby se dostal za ně. Tak byli před Judejci a záloha za nimi.
Judejci se ohlédli a uviděli, že je proti nim boj zpředu i zezadu. I křičeli k Hospodinu, kněží troubili na trubky
a judští muži spustili křik. I stalo se, když judští muži spustili křik, že Bůh porazil Jarobeáma a celý Izrael před Abijášem a Judejci.
Synové Izraele utíkali před Judejci a Bůh je vydal do jejich ruky.
Abijáš a jeho lid jim způsobili velkou porážku a padlo pobitých z Izraele pět set tisíc vybraných mužů.
Synové Izraele byli v té době pokořeni a synové judští byli silnější, protože spoléhali na Hospodina, Boha svých otců.
Abijáš pronásledoval Jarobeáma a dobyl od něj některá města: Bétel a jeho vesnice, Ješánu a její vesnice a Efrón[96] a jeho vesnice.
Jarobeám již za Abijášových dnů nezískal moc. Hospodin ho postihl, takže zemřel.
Ale Abijáš se vzmáhal. Vzal si čtrnáct žen a zplodil dvacet dva synů a šestnáct dcer.
Ostatní Abijášovy činy, jeho jednání a slova jsou zapsána ve výkladu proroka Ida.
Abijáš ulehl se svými otci a pohřbili ho v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Ása. Za jeho dnů měla země deset let klid.