2 Královská 4 - Ceský studijní preklad

Jedna žena z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: Tvůj otrok, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj otrok bál Hospodina. Přišel však věřitel, aby si vzal mé dva chlapce[57] za otroky.
Elíša se jí zeptal: Co mám pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma? Odpověděla: Tvá otrokyně nemá doma nic, jenom malý džbánek[58] oleje.
Nato řekl: Jdi, vyžádej si nádoby odjinud,[59] od všech svých sousedů, prázdné nádoby. Nespokojuj se s málem.
Pak jdi, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou.
Odešla od něj a zavřela dveře za sebou a za svými syny. Oni k ní přinášeli nádoby a ona nalévala.
I stalo se, když byly nádoby plné, že řekla svému synovi: Přines mi další nádobu. Odpověděl jí: Další nádoba není. A olej přestal téct.
Šla a oznámila to muži Božímu. Ten řekl: Jdi, prodej olej, zaplať svůj dluh a ty se svými syny budeš živa z toho, co zbude.
I stalo se jednoho[60] dne, že přišel Elíša do Šúnemu. Tam byla zámožná[61] žena a přemluvila ho, aby pojedl pokrm. I stalo se, že kdykoli šel kolem, zabočil tam, aby pojedl pokrm.
Proto řekla svému muži: Hle,[62] vím, že je to svatý[63] Boží muž. Chodí stále[64] kolem nás.
Udělejme malou zděnou horní místnost a dejme mu tam postel, stůl, židli a svícen. I stane se, když k nám přijde, že si tam zajde.[65]
I stalo se v tom čase, že tam přišel, zašel si do horní místnosti a ulehl tam.
Svému služebníkovi[66] Gecházímu řekl: Zavolej tu Šúnemanku. Zavolal ji a ona se k němu dostavila.[67]
Řekl mu: Pověz jí: Hle, děláš si kvůli nám takovou starost.[68] Co pro tebe mohu[69] udělat? Mám se za tebe přimluvit u krále či u velitele armády? Odpověděla: Žiji mezi svým lidem.[70]
Zeptal se: Co pro ni mohu[71] udělat? Gechází odpověděl: Ach, nemá syna[72] a její muž je starý.
Nato řekl: Zavolej ji. Zavolal ji a ona zůstala stát ve dveřích.
Řekl: V tento čas, jako je čas živého,[73] budeš objímat syna. Řekla: Ne, můj pane, muži Boží, nelži[74] své otrokyni.
Ta žena otěhotněla a porodila syna v určený čas, jako je čas živého, jak jí Elíša pověděl.
Chlapec vyrůstal. I stalo se jednoho dne, že šel za svým otcem, k[75] žencům.
Tu řekl otci: Moje hlava, moje hlava. Ten řekl služebníkovi: Odnes ho jeho matce.
Ten ho vzal a přinesl ho jeho matce. Zůstal[76] na jejích kolenou až do poledne a pak zemřel.
Ona vyšla nahoru, položila ho na postel muže Božího, zavřela za ním a odešla.
Potom zavolala svého muže a řekla: Pošli mi jednoho ze služebníků a jednu z oslic.[77] Poběžím[78] k muži Božímu a vrátím se.
Zeptal se: Proč za ním chceš dnes[79] jít? Není novoluní[80] ani sobota. Odpověděla: Pokoj tobě.[81]
Osedlala oslici a řekla svému služebníkovi: Žeň oslici a běž, nezdržuj kvůli mně jízdu, jen kdybych ti řekla.
Jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. I stalo se, když ji muž Boží z dálky uviděl, že řekl svému služebníkovi Gecházímu: Hle, to je ta Šúnemanka.
Tak jí běž naproti a zeptej se jí: Jak se ti daří?[82] Jak se daří tvému muži? Jak se daří chlapci? Ona odpověděla: Dobře.[83]
Když přišla na horu k muži Božímu, chytila ho za nohy. Gechází přistoupil, aby ji odstrčil,[84] ale muž Boží řekl: Nech ji, neboť je jí hořko v duši a Hospodin to přede mnou skryl a neoznámil mi to.
Ona řekla: Což jsem od svého pána žádala syna? Což jsem neříkala: Nevzbuzuj ve mně falešné naděje?
Elíša řekl Gecházímu: Přepásej svá bedra, vezmi si s sebou moji hůl a jdi. Jestliže někoho potkáš, nezdrav[85] ho a jestliže tě někdo pozdraví,[86] neodpovídej mu. Polož mou hůl na chlapcův obličej.
Chlapcova matka řekla: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neodejdu od tebe.[87] Nato vstal a šel za ní.
Gechází je předešel, položil hůl na chlapcův obličej, ale žádný ohlas, nikdo tomu nevěnoval pozornost. Vrátil se mu naproti a oznámil mu: Chlapec se neprobudil.
Elíša vešel do domu a hle, chlapec byl mrtev, položen na jeho posteli.
Když vešel, zavřel za oběma dveře a modlil se k Hospodinu.
Pak vylezl na postel a lehl si na chlapce; položil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči, své dlaně na jeho dlaně. A jak se nad ním sklonil, chlapcovo tělo se zahřálo.
Slezl,[88] prošel se sem a tam po domě,[89] vylezl nahoru, sklonil se nad ním a chlapec sedmkrát kýchl. Pak chlapec otevřel oči.
Elíša zavolal Gecházího a řekl: Zavolej tu Šúnemanku. Zavolal ji, a když přišla k němu, řekl: Vezmi si svého syna.
Když přišla, padla k jeho nohám, poklonila se k zemi, vzala[90] svého syna a odešla.
Elíša se vrátil do Gilgálu. V zemi byl hlad. Proročtí žáci seděli[91] před ním. Řekl svému služebníkovi: Postav[92] velký hrnec a uvař pro prorocké žáky jídlo.[93]
Jeden z nich odešel do polí sbírat sléz.[94] Našel polní popínavou rostlinu[95] a posbíral z ní divoké tykve, plný svůj oděv. Přinesl to a nakrájel do hrnce s jídlem, ačkoliv to nevěděli.
Pak to nalévali mužům k jídlu. I stalo se, když jedli to jídlo, že začali křičet: Muži Boží, v hrnci je smrt.[96] A nemohli to jíst.
Nato řekl: Podejte mouku. Hodil ji do hrnce a řekl: Nalévejte lidem, ať jedí! A v hrnci nic špatného nebylo.
Z Baalšališy přišel nějaký muž a přinesl muži Božímu chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a čerstvé obilí v pytli.[97] Elíša řekl: Dej to lidem, ať jedí.
Jeho služebník řekl: Jak to mohu dát před sto mužů? Ale on řekl: Dej to lidem, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: Budou jíst a ještě zůstane.[98]
Dal to tedy před ně, jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.