2 Královská 15 - Ceský studijní preklad

V dvacátém sedmém roce[324] vlády izraelského krále Jarobeáma se stal judským králem Azarjáš,[325] syn Amasjášův.
Bylo mu šestnáct let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě padesát dva let.[326] Jeho matka se jmenovala Jekolja z Jeruzaléma.
Činil to, co je správné v Hospodinových očích, stejně jako to činil jeho otec Amasjáš.
Ovšem návrší nebyla odstraněna, lid na návrších dál obětoval a pálil kadidlo.
Hospodin[327] zasáhl[328] krále, takže byl postižen malomocenstvím až do dne své smrti. Bydlel v odděleném[329] domě a králův syn Jótam byl[330] nad palácem a soudil lid země.
Ostatní Azarjášovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů.
Azarjáš ulehl se svými otci a pohřbili ho s jeho otci v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Jótam.
V třicátém osmém roce[331] vlády judského krále Azarjáše se stal králem nad Izraelem v Samaří Zekarjáš, syn Jarobeámův. Kraloval šest měsíců.
Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, tak jako to činil jeho otec. Neodvrátil se od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu.
Spikl se proti němu Šalúm, syn Jábešův; ubil ho před lidem,[332] usmrtil ho a stal se po něm králem.
Ostatní Zekarjášovy činy jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů.
Takové bylo Hospodinovo slovo, které promluvil k Jehúovi:[333] Tvoji synové do čtvrté generace budou sedět na izraelském trůnu. A stalo se tak.
Šalúm, syn Jábešův, se stal králem v třicátém devátém roce vlády judského krále Uzijáše. Kraloval v Samaří jeden měsíc.[334]
Pak Menachém,[335] syn Gadíův, vytáhl z Tirsy a přišel do Samaří; ubil v Samaří Šalúma, syna Jábešova, usmrtil ho a stal se po něm králem.
Ostatní Šalúmovy činy i spiknutí, které zosnoval, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů.
Tehdy z Tirsy Menachém vybil Tifsach,[336] všechno, co bylo v něm, i jeho území, protože mu neotevřeli. Vybil ho a všechny jeho těhotné rozpáral.
V třicátém devátém roce vlády judského krále Azarjáše se stal králem nad Izraelem Menachém, syn Gadíův. Kraloval v Samaří deset let.[337]
Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. Po všechny své dny[338] se neodvrátil od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu.
Asyrský král Púl[339] přitáhl proti zemi. Menachém dal Púlovi tisíc talentů[340] stříbra, aby jeho ruce byly s ním a království se tak v jeho ruce upevnilo.[341]
Menachém vybral to stříbro na Izraeli, ode všech zámožných lidí,[342] aby dal asyrskému králi padesát[343] šekelů stříbra za jednoho muže. Asyrský král se vrátil a nezůstal tam v zemi.
Ostatní Menachémovy činy, všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů.
Menachém ulehl se svými otci. Po něm se stal králem jeho syn Pekachjáš.
V padesátém roce vlády judského krále Azarjáše se stal králem nad Izraelem Pekachjáš, syn Menachémův. Kraloval v Samaří dva[344] roky.
Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. Neodvrátil se od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu.
Spikl se proti němu jeho kapitán Pekach, syn Remaljášův. Ubil ho v Samaří v pevnosti královského domu s Argóbem[345] a Arjéem. Bylo s ním padesát mužů ze synů Gileádových. Usmrtil ho a stal se králem místo něj.
Ostatní Pekachjášovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů.
V padesátém druhém roce vlády judském krále Azarjáše se stal králem nad Izraelem Pekach, syn Remaljášův. Kraloval v Samaří dvacet[346] let.
Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. Neodvrátil se od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu.
Ve dnech izraelského krále Pekacha přitáhl asyrský král Tiglatpileser[347] a zabral Ijón, Ábelbétmaaku, Janóach, Kedeš, Chasór, Gileád, Galileu a celé území Neftalí a odvedl obyvatele[348] do Asýrie.
Hóšea, syn Élův, zosnoval spiknutí proti Pekachovi, synu Remaljášovu, a ubil ho, usmrtil ho a v dvacátém roce vlády Jótama, syna Uzijášova, se stal králem místo něj.
Ostatní Pekachovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů.
V druhém roce vlády izraelského krále Pekacha, syna Remaljášova, se stal judským králem Jótam, syn Uzijášův.
Bylo mu dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let.[349] Jeho matka se jmenovala Jerúša, dcera Sádokova.
Činil to, co je správné v Hospodinových očích, jednal stejně jako jednal jeho otec Uzijáš.
Ovšem návrší nebyla odstraněna, lid na návrší dál obětoval a pálil kadidlo. On postavil Horní bránu Hospodinova domu.
Ostatní Jótamovy činy, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů.
V oněch dnech začal Hospodin posílat proti Judovi aramejského krále Resína a Pekacha, syna Remaljášova.
Jótam ulehl se svými otci a byl pohřben se svými otci v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Achaz.