2 Královská 13 - Ceský studijní preklad

V dvacátém třetím roce vlády judského krále Jóaše, syna Achazjášova, se stal králem nad Izraelem v Samaří Jóachaz, syn Jehúův; kraloval sedmnáct let.[278]
Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, a následoval[279] hříchy Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, a neodvrátil se od nich.[280]
Tehdy vzplál Hospodinův hněv proti Izraeli a vydal je po všechny ty dny do ruky aramejského krále Chazaela a do ruky Benhadada, syna Chazaelova.
Jóachaz se snažil udobřit Hospodinovu tvář a Hospodin ho vyslyšel,[281] protože viděl útlak Izraele, jak je aramejský král utlačoval.
Hospodin dal Izraeli zachránce,[282] takže vyšli zpod moci Aramejců; a synové Izraele bydleli jako dříve[283] ve svých stanech.
Neodvrátili se ovšem od hříchů domu Jarobeáma, který svedl Izrael k hříchu, ale následovali je.[284] Také posvátný kůl[285] zůstal stát v Samaří.
Neponechal[286] Jóachazovi vojenský lid, pouze padesát jezdců, deset vozů[287] a deset tisíc pěšáků, neboť aramejský král je zničil a učinil je jako prach k zadupání.[288]
Ostatní Jóachazovy činy a všechny věci, které činil, a jeho udatné skutky jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů.
Jóachaz ulehl se svými otci a pohřbili ho v Samaří. Po něm se stal králem jeho syn Jóaš.
V třicátém sedmém roce vlády judského krále Jóaše se stal králem nad Izraelem v Samaří Jóaš, syn Jóachazův. Kraloval šestnáct let.[289]
Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, neodvrátil se od všech hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, ale následoval je.
Ostatní Jóašovy činy, všechny věci, které činil, a jeho udatné skutky, jak bojoval s judským králem Amasjášem, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů.
Jóaš ulehl se svými otci a na jeho trůn usedl Jarobeám. Jóaš byl pohřben v Samaří s izraelskými králi.
Elíša onemocněl nemocí, na kterou měl zemřít. Přišel k němu izraelský král Jóaš a rozplakal se nad ním.[290] Řekl: Můj otče, můj otče! Vozbo[291] Izraele[292] a jeho jezdci.
Elíša mu řekl: Vezmi luk a šípy. Vzal si luk a šípy.
Potom řekl izraelskému králi: Vlož[293] svou ruku na luk. Vložil svou ruku a Elíša položil své ruce na ruce královy.
Řekl: Otevři okno na východ. Otevřel a Elíša řekl: Vystřel. Vystřelil a Elíša řekl: Šíp Hospodinovy záchrany a šíp záchrany proti Aramejcům.[294] Zcela pobiješ Aramejce u Afeku.
Pak řekl: Vezmi si šípy. Vzal si je a Elíša řekl izraelskému králi: Udeř do země. Udeřil třikrát a přestal.
Muž Boží se na něj rozhněval a řekl: Měl jsi udeřit pětkrát nebo šestkrát. Tak bys zcela pobil Aramejce. Nyní pobiješ Aramejce třikrát.
Elíša zemřel a pohřbili ho. Na počátku[295] roku pronikly[296] do země loupežné hordy Moábců.
Jednou se stalo, že pohřbívali nějakého muže, když tu uviděli loupežnou hordu. Hodili toho muže do Elíšova hrobu a šli. Jakmile se ten muž dotkl[297] Elíšových kostí, ožil a postavil se na nohy.
Aramejský král Chazael utlačoval Izrael po všechny Jóachazovy dny.
Ale Hospodin jim byl milostiv, slitoval se nad nimi a pohleděl na ně[298] kvůli své smlouvě s Abrahamem, Izákem a Jákobem; nechtěl je zničit a dosud[299] je od sebe neodvrhl.
Aramejský král Chazael zemřel a po něm se stal králem jeho syn Benhadad.
Jóaš, syn Jóachazův, znovu vzal z ruky Benhadada, syna Chazaelova, města, která vzal z ruky jeho otce Jóachaza. Třikrát ho Jóaš pobil v boji a získal zpět izraelská města.