1 Královská 21 - Ceský studijní preklad
Po těchto událostech se stalo toto: Nábot Jizreelský měl vinici v Jizreelu vedle paláce samařského krále Achaba.
Achab řekl Nábotovi: Dej mi svou vinici a stane se mojí zelinářskou zahradou, protože je hned vedle mého domu. Dám ti místo ní vinici lepší nežli tato, anebo pokud by se ti to líbilo,[596] dám ti její cenu ve stříbře.
Nábot Achabovi odpověděl: Ať je to ode mě vzdáleno kvůli Hospodinu, abych ti dal dědictví svých otců.
Nato šel Achab domů roztrpčený a nazlobený kvůli tomu, že mu Nábot Jizreelský řekl: Nedám ti dědictví svých otců. Ulehl na postel, odvrátil tvář a nechtěl jíst pokrm.
Přišla k němu jeho žena Jezábel a zeptala se ho: Proč[597] je tvůj duch roztrpčený, že ani pokrm nejíš?
Odpověděl jí: Protože jsem mluvil s Nábotem Jizreelským a řekl jsem mu: Dej mi svou vinici za stříbro, nebo jestli chceš, dám ti za ni jinou vinici; ale on řekl: Nedám ti svou vinici.
Jeho žena Jezábel mu řekla: Ty nyní jednej s královskou autoritou nad Izraelem. Vstaň, pojez pokrm a buď dobré mysli.[598] Já sama ti dám vinici Nábota Jizreelského.
Pak napsala Achabovým jménem dopisy, zapečetila jeho pečetidlem a poslala dopisy starším a šlechticům z jeho města, kteří bydleli s Nábotem.
Do dopisů napsala: Vyhlaste půst a Nábota nechte usednout do čela lidu.
Nechte proti němu usednout dva muže ničemníky, aby proti němu svědčili: Zlořečil jsi Bohu i králi. Vyveďte ho a ukamenujte ho, ať zemře.
Nato muži jeho města, starší a šlechtici, kteří bydleli v jeho městě, učinili, jak jim Jezábel vzkázala, jak bylo napsáno v dopisech, které jim poslala.
Vyhlásili půst a posadili Nábota do čela lidu.
Přišli dva muži ničemníci a posadili se naproti němu. Ničemníci svědčili před lidem proti Nábotovi slovy: Nábot zlořečil Bohu i králi. Pak ho vyvedli ven za město, ukamenovali[599] ho a zemřel.
Jezábele potom vzkázali: Nábot byl ukamenován a zemřel.
I stalo se, když Jezábel uslyšela, že Nábot byl ukamenován a zemřel, řekla Jezábel Achabovi: Vstaň a obsaď[600] vinici Nábota Jizreelského, kterou ti nechtěl dát za stříbro, protože Nábot nežije, ale zemřel.
I stalo se, když Achab uslyšel, že Nábot zemřel, vstal, aby sestoupil na vinici Nábota Jizreelského a obsadil ji.
I stalo se Hospodinovo slovo k Elijáši Tišbejskému:
Vstaň a jdi naproti izraelskému králi Achabovi, který bydlí v Samaří. Hle, je na Nábotově vinici; sestoupil tam, aby ji obsadil.
Řekni mu: Toto praví Hospodin: Zavraždil jsi a obsazuješ? Řekni mu: Toto praví Hospodin: Na místě, na kterém chlemtali psi krev Nábotovu, budou psi chlemtat krev tvoji, ano tvoji.
Achab řekl Elijášovi: Našel jsi mě, můj nepříteli? On odpověděl: Našel, protože ses zaprodal, abys páchal to, co je zlé v Hospodinových očích.
Hle, přivedu na tebe zlo, vyhladím tvé potomky, vyhladím Achabovi močícího na stěnu,[601] zadržovaného i propuštěného v Izraeli.
Učiním s tvým domem to co s domem Jarobeáma, syna Nebatova, a s domem Baeši, syna Achijášova, kvůli provokacím, kterými jsi mě provokoval ke hněvu a sváděl Izrael k hříchu.
A také o Jezábele Hospodin promluvil: Psi sežerou Jezábelu na valech Jizreelu.
Toho, kdo zemře Achabovi ve městě, sežerou psi, a toho, kdo zemře na poli, pohltí nebeské ptactvo.
Vskutku nikdo nebyl jako Achab, který se zaprodal, aby páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho naváděla jeho žena Jezábel.
Jednal velmi ohavně a[602] chodil za bůžky, stejně jako to činili Emorejci, které Hospodin před syny Izraele vyhnal.
I stalo se, když uslyšel Achab tato slova, roztrhl své roucho, vložil na své tělo žíněné roucho, postil se, spal v žíněném rouchu a chodil zasmušilý.[603]
I stalo se Hospodinovo slovo k Elijáši Tišbejskému:
Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil? Protože se přede mnou pokořil, nepřivedu to zlo za jeho života, ale přivedu to zlo na jeho dům za života jeho syna.