1 Královská 17 - Ceský studijní preklad
Elijáš Tišbejský z Tišbé[503] v Gileádu řekl Achabovi: Jakože živ[504] je Hospodin, Bůh Izraele, jemuž sloužím,[505] v těchto letech nebude rosa ani déšť, jenom podle mého slova.
I stalo se k němu Hospodinovo slovo:
Jdi odsud, vydej se na cestu na východ a ukryj se u potoka Kerítu, který je naproti Jordánu.
I stane se, že budeš pít z potoka, a havranům jsem přikázal, aby tam o tebe pečovali.
On šel a jednal podle Hospodinova slova. Odešel a pobýval u potoka Kerítu, který je naproti Jordánu.
Havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a pil z potoka.
Po nějakém čase se stalo, že potok vyschl, protože v zemi nebyl déšť.
Stalo se k němu Hospodinovo slovo:
Vstaň, jdi do Sarepty, která patří Sidónu, a pobývej tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby o tebe pečovala.
Vstal tedy a odešel do Sarepty. Když přišel ke vchodu do města, uviděl tam vdovu, jak sbírá dříví. Zavolal na ni: Podej[506] mi, prosím, trochu vody v nádobě, abych se napil.
Když šla, aby to přinesla, zavolal na ni: Vezmi mi, prosím, s sebou i kousek chleba.
Řekla: Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám ani koláček,[507] jenom hrst mouky ve džbánu a trochu oleje ve džbánku. Podívej, sbírám pár kousků dříví, abych to šla udělat pro sebe a svého syna, sníme to a zemřeme.
Elijáš jí řekl: Neboj se. Jdi a učiň podle svého slova. Avšak nejprve z toho udělej malý chléb pro mě a přines mi to. Pro sebe a pro svého syna udělej potom.
Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Mouka ve džbánu nedojde a oleje ve džbánku nebude nedostatek až do dne, kdy dá Hospodin déšť na povrch země.
Šla a učinila podle Elijášova slova a jedla ona i on a její dům po mnoho dní.
Mouka ve džbánu nedošla a oleje ve džbánku nebyl nedostatek podle Hospodinova slova, které promluvil prostřednictvím Elijáše.
Po těchto událostech se stalo, že syn té ženy, paní domu, onemocněl a jeho nemoc byla velmi těžká,[508] takže v něm nezůstal dech.
Žena řekla Elijášovi: Co je ti do mě,[509] muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomenul mou vinu a usmrtil mého syna?
Odpověděl jí: Dej mi svého syna. Vzal ho z jejího klína, vynesl ho do horní místnosti, kde bydlel, a položil ho na svou postel.
Potom volal k Hospodinu: Hospodine, můj Bože, což i se vdovou, u níž pobývám jako cizinec, naložíš zle[510] a usmrtíš jejího syna?
Natáhl[511] se třikrát na[512] chlapce[513] a volal k Hospodinu: Hospodine, můj Bože, ať se vrátí duše tohoto chlapce do jeho nitra.[514]
Hospodin vyslyšel Elijáše, chlapcova duše se vrátila do jeho nitra a ožil.[515]
Elijáš vzal chlapce, snesl ho z horní místnosti do domu a dal ho jeho matce. Pak Elijáš řekl: Pohleď, tvůj syn žije.
Žena Elijášovi odpověděla: Teď vím, že[516] jsi Boží muž, a Hospodinovo slovo ve tvých ústech je pravdivé.