2 Samuel 21 - Ceský studijní preklad

Za dnů[661] Davidových byl po tři roky hlad, rok co rok. Proto David hledal Hospodinovu přítomnost.[662] Hospodin řekl: Je to kvůli Saulovi a jeho krvelačnému domu,[663] protože usmrtil Gibeóňany.
Král zavolal Gibeóňany a mluvil k nim. (Gibeóňané nejsou ze synů izraelských, nýbrž ze zbytku Emorejců.[664] Synové izraelští jim přísahali, že je nepobijí, Saul je však chtěl pobít, když vzplál horlivostí pro syny izraelské a judské.)
David se Gibeóňanů zeptal: Co mám pro vás udělat a čím si vás mohu usmířit, abyste žehnali[665] Hospodinovu dědictví?
Gibeóňané mu odpověděli: Nechceme[666] stříbro ani zlato od[667] Saula a jeho domu ani nechceme, aby byl někdo v Izraeli usmrcen. Řekl: Cokoliv řeknete, to pro vás udělám.[668]
Řekli králi: Od[669] muže, který nás zničil a zamýšlel nás vyhubit, abychom nezůstali nikde[670] na celém území Izraele --
je nám vydáno sedm mužů z jeho synů[671] a pověsíme[672] je před Hospodinem v Gibeji Saula, Hospodinova vyvoleného.[673] Král řekl: Vydám je.
Král měl soucit s Mefíbóšetem, synem Jónatanovým, vnukem Saulovým, kvůli přísaze při Hospodinu,[674] která byla mezi nimi, mezi Davidem a Jónatanem, synem Saulovým.
Král vzal dva syny Rispy, dcery Ajovy, které porodila Saulovi, Armóna a Mefíbóšeta, a pět synů Mérab,[675] dcery Saulovy, které porodila Adríelovi, synu Barzilaje Mechólatského,
a dal je do ruky Gibeóňanů. Pověsili je na hoře před Hospodinem a padlo všech sedm[676] spolu.[677] Byli usmrceni v prvních dnech žně, na počátku[678] sklizně ječmene.
Rispa, dcera Ajova, vzala pytlovinu, roztáhla si ji na skálu, od počátku žně, dokud nebyla na ně vylita z nebes voda,[679] a nedovolila nebeskému ptactvu na nich spočinout ve dne ani[680] polní zvěři v noci.
Davidovi bylo oznámeno, co učinila Rispa, dcera Ajova, konkubína Saulova.
David šel a vzal kosti Saula i kosti jeho syna Jónatana od občanů Jábeše v Gileádu, kteří je ukradli z náměstí[681] v Bétšanu, kam je pověsili Pelištejci v den, kdy Pelištejci ubili Saula v Gilbóa.
Přinesli odtamtud kosti Saula i kosti jeho syna Jónatana a sebrali kosti těch, kdo byli pověšeni.
Pak pohřbili kosti Saula a jeho syna Jónatana v Sele v zemi Benjamín do hrobu jeho otce Kíše. Když učinili všechno, co král přikázal, potom se Bůh dal pohnout prosbami za zemi.
Znovu došlo k boji Pelištejců s Izraelem. David vytáhl a s ním jeho otroci a bojovali s Pelištejci. David byl unaven.
Jišbí Benób,[682] který byl z rodu Refájců,[683] jehož kopí[684] vážilo tři sta šekelů[685] bronzu a jenž byl přepásán novým mečem, řekl, že Davida zabije.[686]
Ale Abíšaj, syn Serújin, mu[687] přišel na pomoc. Bil Pelištejce, až ho usmrtil. Tehdy Davida jeho muži zapřísahali:[688] Netáhni s námi již do boje, abys nezhasil lampu Izraele.
Potom se stalo, že došlo znovu k boji s Pelištejci v Góbu.[689] Tehdy Sibekaj Chúšatský ubil Sáfa,[690] který byl z rodu Refájců.
Znovu došlo k boji s Pelištejci v Góbu. Elchánan,[691] syn JaareOregíma Betlémského, ubil Goliáše Gatského. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo.
Znovu došlo k boji v Gatu. Byl tam obrovitý[692] muž. Na rukou i na nohou měl po šesti prstech,[693] celkem dvacet čtyři. Také on se narodil Refájcům.
Když tupil Izrael, ubil ho Jónatan, syn Davidova bratra Šimey.
Tito čtyři se narodili Refájcům[694] v Gatu. Padli rukou Davida a rukou jeho otroků.